Hobit: Neočekávaná cesta (Hobbit: An Unexpected Journey, The; USA/NZ 2012)

Režie: Peter Jackson
Hudba: Howard Shore
Hrají: Martin Freeman, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Eric Vespe, Ian McKellen, James Nesbitt, Jeffrey Thomas, John Callen, Graham McTavish, Mark Hadlow, Richard Armitage, Cate Blanchett, Elijah Wood, Andy Serkis, Hugo Weaving, Christopher Lee, Lee Pace, Dean O'Gorman, Aidan Turner, Ian Holm, Adam Brown, Jed Brophy, Conan Stevens, William Kircher, Sylvester McCoy, Ken Stott, Manu Bennett

Snad nejočekávanější snímek posledních let. Byl tam vidět Jacksonův rukopis, Shoreova hudba, jen ten Tolkien jim občas vypadl. A to mi, popravdě, dost vadilo.

První zklamání z filmu se dostavilo ještě před premiérou, kdy jsem zjistila, že Hobita budou tři části. Tři části z jedné knihy (byť tolkienovsky rozsáhlé a propracované), cože? Mé obavy z rozvláčnosti nezůstaly nenaplněné. Než se náš hobit vydal na tu "neočekávanou" cestu, uběhla polovina bezmála tříhodinového! filmu, kdy jsem měla obavu, aby přítel nezačal v narvaném kině nahlas chrápat. Naštěstí ho probudila přestávka.

Jakožto fanynka Tolkiena, Nového Zélandu a Howarda Shorea jsem si ale také přišla na své. Úžasně propracované masky trpaslíků, báječná hudba a čím dál neuvěřitelnější scenérie alespoň trochu vyvážily mojí lítost nad utracenými penězi za vstupenky. Trochu méně se mi líbilo až megalomanské zpracování skřetího podzemí a bitek, o scéně se zlobry ani nemluvě. Užila jsem si náznaky a propojení s Pánem prstenů, což si určitě neužili diváci, kteří knižní předlohu nečetli. Ti museli mít ještě chudší zážitek než já.

Opravdu nezorumím tomu, proč se tvůrci za každou cenu snažili film takhle natáhnout. Chápu jejich snahu o více dílů (a vyšší zisky), ale to opravdu budou všechny díly tříhodinové? Musí to být? Musela jsem přetrpět polovinu o ničem a druhou polovinu bojů, bitek, šarvátek a zase bitek?

Tohle si Tolkien nezasloužil.

Nick Cave: A uzřela oslice anděla

Dvěma slovy: neuvěřitelná nechutnost.

V jedné knížce naštosované nezvrhlejší a nejnechutnější představy, jakých snad může být člověk schopen. Není divu, když Cave knihu (prý) psal během svých drogových eskapád. Ale přesto se z té prohnilosti vyloupla kniha nesmírně silná. Tak silná, že po rozečtení ji nelze odložit. Pouze si odskočíte se vyzvracet.

Hlavní postava, Euchrid Eucrow, je němý. Narodil se do pochmurného světa - otec z incestního svazku, posedlý chytám zvířat a jejich životními zápasy ve starém vodojemu, matka nechutná ženština lapená ve spárech alkoholu, jež Euchrida porodila ve starém chevroletu s lahví u úst. Dvojče, které zemřelo ve své bedýnce, jež měli místo kolébky, hned vedlé bedýnky Euchridovy. Segregace a obec, jíž vládli náboženští fanatikové. A tím to jen začalo.

Cosey Mo, jediný člověk, ve kterém viděl spříznění, byla prostitutka a narkomanka. Lidmi z obce byla kamenována a vypuzena. Jen Euchrid viděl, že dítě, které v obci považovali za boží zázrak, bylo potomkem Cosey Mo, která jej zanechala v obce před tím, než ji nalezli mrtvou. A tím záplava smrti nekončí.

Euchridův otec zabije jeho matku a o něco později sám umírá pod svým vodojemem. Nejspíš ne náhodou. Boží hlasy našeptávají chlapci, o smrti dcery Cosey Mo, o jeho vlastním území s jeho poddanými, lapená zvířata, zabití vandráci....

Velice rozporuplná kniha budící rozporuplné pocity. Být citlivější, rozhodně bych nečetla. Nicméně, rozhodně knize nelze upřít její nárok na označení za kvalitní dílo.

Bibliografické údaje

Titul: A uzřela oslice anděla
Autor: Nick Cave
Vydavatel: Argo, 1995
ISBN 8085794551, 9788085794557
Počet stran: 297

Cvičte s námi aneb mrzákem zdarma či za peníze?

Někdy se opravdu nestačím divit. Dnes je velice moderní a, díky našemu životnímu stylu, většinou i nutné provozovat nějakou pohybovou aktivitu. A jako u všech oborů, ve kterých narůstá poptávka, i ve fitness se najde spousta lidí, co by na tom chtěli vydělat.

Na jednu stranu je celý internet přeplněný návody na cvičení pro nejrůznější příležitosti a účely, kde dostanete radu zdarma, na stranu druhou jsou to placené materiály, od knih přes DVD, kurzy a kdo ví, co ještě. Takže zatímco na internetu se dozvíte, jak je cvičení doma snadné, jednoduché a bezpečné, druhá strana barikády tvrdí opak. Můžete si přece vybrat.

Vidím to často, na webových stránkách o zdravé výživě a cvičení většinou chybí podstatné informace nebo jsou chybné. Nikde vám nezdůvodní, proč zrovna ten jaký cvik a také, jak si můžete uškodit, když ho budete provádět špatně. To spatřuji jako největší chybu. Snaží se nám namluvit, že je to snadné. Že prakticky nelze udělat chybu, stačí sledovat pravidelně ony stránky a dávat jejich majitelům vydělat skrze reklamy. Žádné hlouběji promyšlené návody. Ne, většinou cviky, které samy o sobě jsou k ničemu, případně si jimi po zdravotní stránce svojí pohybové soustavy opravdu nepolepšíte. Na takové stránky bych zavedla povinné varování, jako je na krabičkách cigaret.

Pozor, některé z těchto cviků mohou způsobit doživotní následky!!!

A když se úspěšně vyhnete chytrákům z internetu, můžete si koupit třeba knihu nebo DVD. Bezva. Naposledy, když jsem nějakou knihu otevřela, vykoukly na mě cviky s názvem protahovací. Ale myslím, že se ta kapitola měla jmenovat spíš

"Jak si úspěšně poranit páteř, stručný návod v deseti krocích."

Ono se vlastně říká, že dneska si může kdo chce vydat co chce. Takže knihy taky překonáme a půjdeme dál, třeba za odborníky do fitness centra.

Snad to tak není pravidlem, ale také jsem byla svědkem toho, co se na hodinách se "školenými" lektory děje. Nějaká korekce cvičících? Zbláznili jste se? Klidně si ty těžké cviky dělejte jak chcete! Fitness centrum přece nenese zodpovědnost za případné (vlastní) ublížení na zdraví. Proč by měl lektor dělat něco jiného než tupě předcvičovat naučenou sestavu? Proč by měl lektor vůbec zvládat správné provedení svojí cvičební jednotky? Proč by měl stačit s kondicí a dechem, když stačí ukázat a nechat cvičence řádně vypotit?

Ne, opravdu nejsou všichni lektoři špatní, znám i výborné. Znám i skvělé a něco platné knihy, DVD a internetové stránky. Ale možná, že bysme se měli zamyslet a v honbě za zdravým životním stylem zbytečně nesponzorovat příživníky a neničit si své tělo. Stačí naslouchat svojí fyzické schránce a svému rozumu. Pokud nevěříte svým schopnostem, pak se snad raději poraďte s odborníkem. A tím nemyslím instruktory, ale dobré lékaře a fyzioterapeuty.

Edita Sipeky: Vysoká škola hubnutí

Ač jsem si knihu ke čtení záměrně nevybírala, měla jsem šťastnou ruku. Rozhodně nelituji času, který jsem jí věnovala.

Edita Sipeky, slovenská autorka, se v knize, jak patrno dle názvu, zabývá hubnutím. Ale nejen jím. Celá kniha je koncipována trochu jako autobiografie, pokud tak lze nazvat příběh o cestě za štíhlou linií. Odkrývá nejen (prý) věděcké poznatky z oblasti shazování kil, ale i nitro ženské duše. Zábavně-motivační formou vám do hlavy nasadí opravdového brouka a ten vás donutí přinejmenším knihu dočíst.

Příjemně čtivý text, jednoduchá forma a útlost knihy ji činí přelouskatelnou téměř pro každého, přestože je již staršího data. Pokud chcete zhubnout nebo jinak změnit svůj životní styl, určitě doporučuji, nicméně pokud stojíte o seriózní informace, hledala bych jinde. Tady hrajeme spíš na hřišti psychologie a motivace.

Bibliografické údaje

Titul: Vysoká škola hubnutí: hubneme v pohodě, bez tabletek, diet a namáhavých cviků
Autor: Edita Sipeky, Světlana Plaňanská
Vydavatel: Ikar, 2003
ISBN 8024902206, 9788024902203
Počet stran: 151

Cesta (The Road, USA 2009)

Režie: John Hillcoat
Hudba: Nick Cave, Warren Ellis
Hrají: Viggo Mortensen, Kodi Smit-McPhee, Charlize Theron, Robert Duvall, Guy Pearce, Garret Dillahunt, Michael Kenneth Williams, Molly Parker, Paul Hodge, Jeremy Ambler, Brenna Roth, Aaron Bernard

Nick Cave sliboval emocionálně nabitý soundtrack, Viggo Mortensen silné scény. A skutečně mé očekávání splnili.

Předem musím avizovat, že knižní předlohu od McCarthyho jsem nečetla, nicméně po shlédnutí filmu jsem si ji zařadila na svůj seznam. To už samo o sobě naznačuje, jaký na mě udělal film dojem.

Po vizuální stránce perfektně dotažený film. Téměř celý film se táhne v nejrůznějších odstínech šedé, maximálně hnědé, barvy, což se k postapokalyptickému snímku hodí perfektně. Byl zaprášený, depresivní, hnusný, rozervaný... přesně takový, jaký bych očekávala v tom nejlepším případě. Atmosféru pak dokresloval povedený soundtrack. Bylo to vskutku tíživé a velice rychle mě to vtáhlo.

A o čem že vlastně byl? Jak jsem naznačila, jedná se o postapokalyptický snímek popisující cestu otce a syna na jih, snad za něčím lepším, za nějakým cílem, o kterém stejně tuší, že neexistuje. Ale co jiného by jim zbylo? Cesta, lemovaná zbytky civilizace, přináší strádání, ale i malé útěšné chvilky, lidi zoufalé, zlé, ale i pár těch dobrých. Jo, a taky pár pěkně nechutných scén. Jako protipól pak do děje vstupují záblesky vzpomínek na dřívější život, které tak činí situaci ještě pochmurnější.

Cesta ve mně vzbouřila emoce. Byl to jeden z těch filmů, který vám připomene, jak umí být lidské pokolení zoufalé nízké a ubohé, na druhé straně pak schopné ušlechtilých činů. Ušlechtilost ducha, tu umí hrát Mortensen skvěle, to už víme od Aragorna. A zde nebylo jinak. Vedle toho se trochu tloukl ne tak skvělý výkon malého Kodiho. Dohromady však tvořili dvojici, se kterou se bylo velice jednoduché ztotožnit a jejich příběh pomalu přijmout za vlastní. O to více pak působily i rozpory mezi otcem a synem.

Oproti tomu chvalozpěvu výše bych nyní přeci jen něco vytkla. Film byl velice silný, s velkým filozofickým podtextem, nebo spíše s potenciálem k němu. Jak už je zvykem amerických filmů, bylo celé poselství filmu důkladně předžvýkáno a předloženo k pouhé konzumaci. Ačkoli nějaký prostor divákovi (a i filmu) tvůrci nechali, opět by se dalo polemizovat, jestli by se toto téma nedalo zpracovat lépe. Škoda.

Přesto, po dlouhé době film, u kterého jsem po jeho shlédnutí neměla pocit promarněného času.

Nekritizuj, nebo budeš zkritizován!

Pro svobodnou tvorbu je dnes doba přímo ideální. Nemáme téměř žádné hranice uměleckého projevu a co víc, své výtvory můžeme prezentovat široké věřejnosti. Díky internetu, svobodě projevu a bezplatným blogovacím systémům. Na druhou stranu před nás tento systém klade nové překážky - požadavky uniformity a zákaz kritiky.

Nechci tvrdit, že nemůžete kritizovat. Samozřejmě, že můžete! Kritiku vítají na všech blozích! Ale asi používají velice malá písmena na ten dodatek: "Kritizovat na vlastní nebezpečí."

Je to takový velice uniformní model. Mladý "umělec" (záměrně v uvozovkách) si založí blog, kde prezentuje vlastní tvorbu, více či méně kvalitní. Většinou žádá svou čtenářskou obec o kritiku a tady narážíme na první problém. O kritiku totiž tito umělci v žádném případě nestojí. To, co chtějí je široká základna obdivovatelů. Pokud si skutečně dovolíte napsat kritiku, je zle. V té chvíli se na vás totiž sesype právě tato fanouškovská základna, v horším případě i autor sám a budete nemilosrdně zlinčováni po internetu.

Pokud neuvedete adresu na svůj blog, web či galerii, budete bezpochyby urážen jako anonymní škůdce, srab, neumětel, závistivec.  Pokud na sebe uvedete kontakt, na kterém je prezentace vaší tvorby, očekávejte příliv nadávek a pohany u svých děl. Prostě tomu nerozumíte a nemáte tedy právo vyjádřit svůj názor.

A kdyby náhodou jste byl vysoce uznávaný tvůrce právě v daném oboru (a prozradil to třeba na svém webu), tak jste se jen neshodli ve vkusu a to se stává.

Pochopila jsem, že na blogu je plno umělců s potenciálem akademických malířů, světoznámých fotografů a autorů řady bestsellerů. Zůstává pro mě však záhadou, proč jsou stále členy tak "nízké komunity".

Asi nějaký převlek nebo co.

Leo Babauta: Život bez starostí

Když se řekne Leo Babauta, mnohým vytane v mysli pojem minimalismus. Babauta je horlivým praktikujícím minimalistou a zároveň propagátorem této myšlenky. A o tom je i jeho kniha Život bez starostí.

Dalo by se říci, že sama kniha je minimalistická. Jednotlivé kapitoly jsou vlastně krátké články, které Babauta uveřejňoval na svém blogu a na jejichž vzniku měli podíl i čtenáři. V těchto krátkých částech autor postupně čtenáři dávkuje jakýsi návod či spíše inspiraci pro spokojenější život.

Základní myšlenka je jak jinak než prostá. V principu: pokud se zbavíte zbytečných statků a společností uměle vytvořených a nepotřebných hodnot, zbavíte se též starostí a otevřete si cestu ke spokojenému životu bez starostí. Při širším rozboru však tato myšlenka dostává až nečekaný rozměr a jakkoli ve Vás vzbudila či nevzbudila odpor, během četby své stanovisko zajisté několikrát přehodnotíte.

Ač jsem nikdy nebyla stoupencem minimalismu (ovšem pozor, ani odpůrcem), během čtení Babautovy knihy se můj postoj pomalu nachyloval souhlasným směrem. Autor několikrát sám podotýká, že se jedná o jeho osobní zkušenost a své myšlenky striktně neobhajuje jako jediné možné. Naopak, ponechává zde prostor pro čtenáře a jeho osobní potřebu. Jako by říkal: "Zde jsou mé názory, prohlédněte si je, popřemýšlejte o nich a pokud se Vám budou hodit, použijte je." Podobně liberální postoj v knihách o motivaci a životní filozofii dost často postrádám.

Velice milým pomocníkem v cestě za životem bez starostí (pokud se rozhodnete po ní vydat) jsou potom bonusové knihy. Kniha Nalezněte svoji vášeň je podnětným čtením, ať už svoji vášeň máte anebo (jako já) zatím hledáte, proč vlastně ráno radostně vyskočit z postele. A jakmile máte svoji vášeň a svůj cíl, využijete 28 cest k osvojení návyku a překonáte další milník své cesty.

Přiznávám, Babauta nalomil můj předešlý názor na minimalismus. Ovlivnil mě. Něco mi předal. A takové knihy stojí za to si, alespoň jednou, přečíst. A to můžete třeba prostřednictvím níže uvedeného odkazu.

Život bez starostí